Stromy se široce rozložitou a polokulovitě zaoblenou, košatou korunou, hlavní větve mírně vystoupavé, ve spodní části koruny víceméně vodorovně odstávající, výška do 30(–40) m, v severských oblastech to mohou být pouze vysoké rozkladité keře, výhony lysé nebo jen zprvu trochu chlupaté, pupeny kryté dvěma šupinami, oválné a tupé, asi 6 × 4 mm velké; listy 3–6(–9) cm dlouhé, na silných výhonech i větší, (okrouhle) srdčité, asymetrické, krátce zašpičatělé, jemně a ostře pilovité, svrchu sytě zelené, naspodu modrozelené, v úhlech žilek jsou rezavě hnědé chumáčky chlupů, žilky třetího řádu jsou neznatelné, řapíky 2–5 cm dlouhé, na podzim listy žloutnou a brzy opadávají; květy oboupohlavné, žlutavě bílé, silně vonné, po (3–)5–11(–16) v nících až vzpřímených vrcholících, listen stopkatý,
30–70 × 10–15 mm velký, květy mají 8–10 mm v průměru, petaly 4–6 mm dlouhé, čnělky lysé, kvete v VI–VII; plody hruškovité, kulovité až obvejcovité, bez žeber nebo jen se slabými žebry, 6–8 mm tlusté, slupka tenká (lze rozmáčknout); Evropa, Kavkaz.
V zápoji dosahuje věku 150 let, volně rostoucí jedinci se dožívají až 400 let. Patří mezi stín snášející dřeviny našich lesů. Roste tedy ve spodních patrech smíšených porostů, často v křovité formě. Její stanoviště jsou vlhkostně příznivá. Na půdu má střední nároky. Ke klimatickým podmínkám je velmi přizpůsobivá, škody silnými mrazy nebo vysokými teplotami nejsou známy. U nás roste roztroušeně na celém území až do výšek 600 m. V květech obsahuje stopy silice, třísloviny, sliz, cukry a asi 11 glykosidů; lipový květ patří mezi nejoblíbenější drogy lidového léčitelství, používá se po staletí při chorobách z nachlazení. Lipový květ figuruje i v oficiálních lékopisech pro choroby horních cest dýchacích, hojně se používá do nálevů a čajů (potopudný, protizánětlivý a lehce diuretický účinek), využívá se proto při horečnatých onemocněních z nachlazení, onemocnění ledvin a močového měchýře a jako prostředku podporujícího žaludeční činnost.
V dávných dobách kůra sloužila proti malomocenství, listy na puchýře v ústech, šťáva proti vypadávání vlasů. V 16. století se používal lipový květ také jako osvědčený prostředek proti dětské tetánii (psotník). Dřevo je trvanlivé, dobře opracovatelné, světlé, vyhledáváno v řezbářství. Lipové lýko se využívalo k vazbě. Je to významná dřevina medonosná. V městské zeleni se uplatňuje pro velkou odolnost. Snáší přesazování, seřezávání i nešetrné zacházení, výkopy kolem kmene, navážku, je však citlivá na solení. Má řadu zajímavých zahradních kultivarů. Roste v mírně vlhkých a chudších i na živiny bohatších půdách na plně osluněném až pohostinném stanovišti, značně proměnlivá, vyniká dobrou mrazuodolností, na aplikaci posypové soli je ale citlivá, na dlouhotrvající přísušek a vysoké letní teploty na suchém stanovišti reaguje zasycháním listů, není vhodná pro výsadbu do zpevněných ploch, vysazuje se do půd otevřených, případně do širokých zelených pásů. Pyl je alergenní.
(převzato z databaze.dendrologie.cz)
Lípě malolisté (srdčité) se též říká evropský čaj, královna medonosných rostlin, v latině také lignum sanctum - svaté dřevo.
Více o rodu lípa zde
