S MARUŠKOU V KAPSE
o lípách
duben 2022
Pokusil jsem se zde shrnout několik obecných informací o lípách. Čerpal jsem z knih a samozřejmě z netu, snad budou i pro vás některé z těcho informací zajímavé.
Nejprve trocha etymologie
Latinské jméno Tilia pochází z řeckého tilos = "vlákno". Podle Rejzkova etymologického slovníku může být český název "lípa" odvozen od slova "liep", coč znamená "lep" či "lepit", ve spojitosti s lepkavým lýkem, které se používalo k výrobě provazů, lan a dalších výrobků. Anglické jméno pro lípu je shodné jako pro limetku - "Lime".
Rod lípa
Lípa je naší původní lesní dřevinou. Zastává asi 30-50 druhů v mírném pásu severní polokoule. Dorůstají kolem 30 metrů, v severských oblastech mohou mít podobu vysokých keřů. Lípy rostoucí v lesích či alejích se dožívají kolem 150 let (lípa malolistá), u lípy vekolisté se uvádí i 200 let. Samostatně rostoucí stromy se pak dožívají až 400 let, ale vyskytují se i tisícileté. V britském westonbirtském arboretu roste lípa malolistá - po staletí kopicována. Věk její mateční části je údajně dokonce 2000 let. (foto použité z www.forestry.gov.uk). Naše původní lípy jsou tedy lípa malolistá (též pod jménem srdčitá), lípa velkolistá a jejich vzájemný kříženec, lípa obecná, známá též pod jménem lípa evropská. U lípy velkolisté se uvádí, že se střední Evropě vyskytovala před 20 000 000 let.
Lípa je symbolem domova. Sázela se u vesnických studní, kde se v jejím stínu setkávaly ženy, později se sázely u kaplí či božích muk. Její sytě zelené listy tvaru srdce, vůně květů, ochrana před nepřízní počasí, měkkost a poddajnost dřeva, tyto a mnoho dalších vlastností patří k ženě. Proti ní "stojí" tvrdý nepoddajný dub. Jak Řekové, tak seveřané zasvětili lípu bohyním lásky - Afroditě a Freyje. Ve středověku lidé věřili v její schopnost zlomit moc kouzel, proto si z jejího lýka vyráběli amulety.
Dočetl jsem se, že lípy rostoucí jako solitér, poprvé vykvétají teprve ve věku 20-25 let, v zápoji dokonce až po čtyřiceti letech!!! Lípa dobře snáší prořezávání, a to i nešetrné, a má skvělou pařezovou výmladnost. Proto se v minulosti mladé kmínky odřezávaly, zhruba v pěti až patnáctiletých cyklech, za účelem získávání lýka a píce. Píce sloužila k přikrmování dobytka. Listy jsou bohaté na mastné kyseliny a zvyšují obsah tuku v mléce, ze kterého lze pak získat více másla.
Kdo usne pod rozkvetlou lípou, dostane se do světa pohádek!
Žádná část lípy není člověku škodlivá
Naopak! Pro léčitelství a farmacii jsou významné hlavně:
- lípa malolistá (srdčitá) (Tilia cordata)
- lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
- lípa evropská (obecná) (Tilia x europaea)
- lípa americká (Tilia americana) - ta se ovšem na našem území pěstuje jen zřídka
Používají se hlavně květy s listeny. Lípy kvetou v červnu, lípa velkolistá zhruba o dva týdny dříve, než lípa malolistá. K vnitřnímu užití se květy používají nejčastěji ve formě čaje nebo sirupu. Ten zmírňuje podrážděnost, úzkost a stres (tři až čtyři šálky čaje denně); pomáhá při nespavosti, skvěle účinkuje při nachlazení, rýmě a kašli, zmírňuje bolest hlavy a migrénu, snižuje vysoký krevní tlak a hladinu cholesterolu, pomáhá při zažívacích potížích a infekci močových cest, zmírňuje dětskou hyperaktivitu.
Obsah účinných látek je nejvyšší krátce po rozkvětu. Květy se mají rychle sušit na vzdušném místě. Jsou velmi choulostivé. proto by teplota při sušení neměla přesáhnout 40°C. V některých publikacích se nedoporučuje sběr květů lípy stříbrné, čajový nálev z nich má údajně nepříjemnou chuť. Jinde jsem našel, že s těmito květy není problém.... Také nektar této lípy obsahuje manózu, což je cukr, který nemohou rozkládat včely ani čmeláci. Proto po jeho sběru hynou. Ovšem, v jiné publikaci jsem se dočetl, že úmrtnost včel a čmeláků se týká hlavně měst. Lípa stříbrná je vysazována právě ve městech a v době jejího květu nemá velké množství opylovačů jinou možnost potravy. Proto prý umírají hlady.
K vnějšímu použití se používá ve formě odvaru. Koupel nohou údajně zklidňuje a zmírňuje hyperaktivitu u dětí. Také obklady přikládané na oči pomáhají proti jejich zanícení a únavě. I kůra se kdysi používala proti malomocenství. Severoameričtí indiáni údajně používali kůru lípy americké na problémy se žaludkem a močových cest. Ve středověku bylo známé i použití dřevěného uhlí z lípy proti průjmům. Listy údajně pomáhají léčit puchýřky v ústech. Lipový pyl je alergenní.
Lípa jako potravina
Některé části lípy jsou použitelné i jako potravina pro člověka. Osobně jsem zatím nezkoušel, ale to přijde... Dočetl jsem se, že:
Pupeny se dají jíst i v zimě, ale nejlepší jsou těsně před rašením. Opražená a umletá semena jsou náhražkou kávy. Chutí prý podobná meltě s krásnou vůní, jen je poněkud pracnější a časově náročné se k semenům dostat. Dokonce se prý za druhé světové války uvažovalo o komerční výrobě lipové čokolády. A to z květů a semen. K výrobě nakonec nedošlo pro její krátkou trvanlivost.
Ze dvou u nás nejběžnějších lip má v kuchyni nepatrnou výhodu, oproti lípě velkolisté, lípa srdčitá. Její květy jsou voňavější a také listy mají menší chloupky. Mladé listy lze používat třeba do salátů, dají se z nich dělat miniaturní závitky nebo se mohou mixovat do nápojů.
Lýko
To sloužilo a dosud slouží k výrobě provazů, lan, jednoduché obuvi - v Rusku takzvaných "láptí", dále košů, vrší krabiček a dalších předmětů. Na YouTube je k vidění hned několik videí o zpracování lýka.
Dřevo
Dřevo lípy patří mezi velmi měkká a lehká dřeva, s hustotou cca 410kg na metr krychlový. Proto se nehodí na topení ani jako konstrukční, zato je díky jemnému vláknu a snadnosti opracovávání nejhojněji používané v řezbářství. Je světlé, žlutobílé, bez barevně odlišeného jádra, s málo zřetelnými letokruhy, řezbářskému noži a dlátům poddajné ze všech směrů. Dobře a čistě se obrábí a brousí. Lipové dřevo je vhodné jak pro jemnou práci, tak k tvorbě velkých soch a oltářů. (Lipové dřevo se latinsky nazývá Lignum sanctum - svaté dřevo). Vyrábějí se z něho například hračky, loutky, tužky, rýsovací prkna, malířské štětce, dřeváky a díky dobrým akustickým vlastnostem i hudební nástroje. Třeba těla elektrických kytar a baskytar. Dřevo lípy malolisté je kompaktnější oproti lípě velkolisté, která je ve své charakteru měkčí, proto i více drobivější. Obecně je lipové dřevo méně trvanlivé a je často napadáno červotočem.
Z lipového dřeva se také dříve vyráběl uhel ke kreslení a dokonce i k výrobě střelného prachu.
Moje práce s lípou
Protože pracuji zásadně se suchým dřevem, což je někdy fyzicky dost náročné, lípa je pro mě vždy lahůdkou. Jelikož lipové dřevo nemá takovou životnost, jako tvrdší dřeviny, používám lípu spíše skromněji.
Jedna z prvních byla "Jičínská" lžička. Je z Valdštejnovy aleje v Jičíně. Alej byla založena na přání vévody Albrechta z Valdštejna v roce 1631. Vede z Jičína k Valdštejnově lodžii. Čtyřřadá alej o délce 1825 m byla vysázena 1152 lip malolistých s odstupem 6 m, ale v současnosti alej tvoří jen 986 stromů. Tyto stromy už nejsou původní, neboť alej byla a stále je průběžně obnovována dosazováním. ˇUdajně je průměrné stáří stromů v aleji okolo 100 let. Větev, ze které je tato lžička ležela pod stromem číslo 133, řady A.
A po "Jičínské" tu a tam vznikly další "kousky"....
Pro mě je až neuvěřitelné, jakou životaschopnost lípa má. Jak nepochopitelně nešetrné zacházení snáší. Může vyrůst v nádherný strom, stačí ale jeden lidský zásah a rázem je z něho jakési torzo, odkázané na další a další "ošetření". Chyby, které už se nikdy nedají napravit. To se týká i takzvaného "hlavového řezu", který se hojně používal v městských výsadbách v minulosti. S takto zmrzačenými stromy se nedá dělat nic jiného, než každé tři čtyři roky odřezat z dříve zapěstovaných hlav nové výhony větví. Pokud jsem to správně pochopil, lípa velkolistá takové zacházení snáší o něco lépe, než malolistá. Snese i poškození kořenů. Přestože se lipám lépe daří v otevřeném prostoru, díky neusálému zpevňování a řozšiřování pevných městských ploch, mají lípy život ve městech stále složitější. Také špatně snášejí sůl, dlouhodobé sucho a vysoké letní teploty.
Množení lípy
Pokud byste si sami chtěli vypěstovat lípu, množí se hlavně semeny, případně hřížením. Plody dozrávají v červnu až v červenci. Ale pozor, samostatně rostoucí lípy, tedy vlastně izolované od jiných, vytvářejí takzvané hluché plody. To znamená, že vytvářejí prázdné obaly bez jádra. Při vyšším počtu stromů se zvyšuje kvalita opylení a tím pádem také počet zdravých semen, vhodných k rozmnožení stromu.
Uvádí se, že klíčivost semen lip je kolem sedmdesáti procent, a vydrží po dva roky. Plody lípy malolisté v říjnu namočíme na 24 hodin do vody a do jara pak stratifikujeme. Semena se vysévají na jaře. U lípy velkolisté semena namáčíme až v květnu či červnu na 48 hodin, následně také stratifikujeme a buď vyséváme na podzim, nebo až na jaře příštího roku. Semena vyséváme na chráněné záhony do rýh a zasypeme 1-1,5 cm silnou vrstvou písku či písčité rašeliny. Osev musíme pečlivě chránit před jarními mrazíky. Semena můžeme také vysévat do pařeniště a následně přepíchat do záhonů.
Hřížíme jednoleté výhony na jaře. Do podzimu zakoření a příští jaro je můžeme přesadit.
Listy a semena
Zde jsou listy a semena pěti nejběžnějších druhů lip (skeny a fotografie jsem vyšťoural z netu a náležitě upravil):
Lípa malolistá (srdčitá) - list cca 3-7 cm, semena mají jen slabý náznak žebrování. Jsou 6 až 8 mm silná, se slabou slupkou, takže se semena v prstech dají rozmáčknout.
Lípa velkolistá - listy cca 7-12 cm, často lepkavé od mšic. Plody jsou zhruba 6 - 13 mm silné, plstnaté, s pěti výraznými žebry. Jsou dřevnaté, nedají se tedy, na rozdíl od lípy malolisté, v prstech rozmáčknout. Také zůstavají na stromě po celou zimu.
Lípa evropská - list cca 5-10 cm
Lípa stříbrná (plstnatá) - list cca 5-11 cm, plody 7-10 mm dlouhé,pýřité, méně nápadných pět žeber.
Lípa americká má obzvláště velké listy, až 20 cm dlouhé, plody jsou tvrdé, dřevnaté, asi 9 mm dlouhé a bez žeber.
