S MARUŠKOU V KAPSE
za zimními houbami
únor 2022
Houby sbírám příležitostně, znám jen několik málo základních druhů, převážně hřibovitých, asi jako každý, spíše náhodný sběratel a konzument. V lesích se věnuji převážně dřevinám a houby, teď mám na mysli houby dřevokazné, jsem dosud přehlížel nebo se jim dokoncez áměrně vyhýbal. To souvisí s tím, že k vytvoření kvalitní lžíce je potřeba dřevo zdravé a houba na něm je jasným signálem, že toto už ne. Dřevokazné houby jsem prostě míjel velkým obloukem. No jo, jenže oni jsou některé z nich jedlé a dokonce výborné. A rostou i v zimě.
Například ucho Jidášovo, o kterém jsem se dosud mylně domníval, že roste převážně na bezu. Vždyť její druhé jméno - bolcovitka bezová - tomu dost napovídá. K mému velkému překvapení jsem ale našel takovouto krásnou skupinku na tlejícím javorovém kmenu.
Letos jsem začal více poznávat a dokonce i nacházet penízovky sametonohé nebo třeba rosolovky mozkovité. O té se převážně uvádí že je nejedlá, ovšem léčivá, ale našel jsem i informace o jejím běžném používání v asijské kuchyni.
Na černorosol bukový narážíme po celý rok na tlejících listnáčích. Jedlý sice není, ale viděl jsem nějaká videa, z Ruska, kde tuto houbu sušili a následně louhovali. Důvod a použití jsem zatím nezjistil. Také můžeme po celý rok nacházet krásnou houbu, dřevnatku mnohotvárnou, též zvanou dřevnatka kyjovitá. Houba je to sice nejedlá, zato však velmi fotogenická. V angličtině má výstižný název "prsty mrtvého muže".
V lednu pak můžeme narazit na další jedlé houby. Třeba kržatku otrubičnatou, také zvanou kržatka zimní, v únoru se může objevovat penízovka smrková nebo šťavnatka březnovka, která pak roste celé jaro. A pomalu to opět začíná...
V zimě, za vhodných podmínek, se prostě houby najít dají. I ty jedlé. Letos jsem za nimi vyrazil několikrát a při jejich hledání přijde vhod teplá polévka z termosky. Buď uvařená klasicky nebo přímo v termosce. A o vaření v termosce zase jindy.
